Vždycky jsem měla ráda elektro. I jako dítě jsem měla ráda taky takové hračky, které vydávaly nějaký zvuk a nějak se hýbaly. A proto si jistě dokážete představit, jak vypadal mu dětský pokojíček. Taky si vzpomínám, jak mi můj tatínek vždycky pomáhal s tím, když jsem měla třeba na základní škole udělat nějakého robota. Protože mě robotika a technika velice hodně zajímaly. A mám k tomu blízko, tak jsem vždycky měla opravdu nejlepšího robota anebo cokoliv, co se týkal techniky a robotiky. Ve svých šesti letech jsem chodila do lidové školy umění, a to na kreslení, ale potom jsem taky chodila do kurzu robotiky.
Opravdu hodně mě to bavilo a potom jsem šla na technickou fakultu, kde mě to taky opravdu hodně bavilo. Řekla jsem si, že když moje máma taky mohla bych technik, tak proč bych se taky nemohla být já. A bylo ale velice zajímavé, že třeba můj bratr, ten neměl vůbec rád techniku a nic podobného, ani robotiku ne. Jenomže jak už to, tak bývá, taky ne všechny geny se musí po dědit. Protože o techniku a robotiku se taky dost zajímala moje máma a taky můj děda a teta, takže vlastně všichni máme něco navíc společného. Pokud i vás zajímá technika, tak jistě víte, že technika je sice nevyzpytatelná a že nemusí všechno fungovat taky na sto procent.
A to jsem se přesvědčila u své nové elektro koloběžky. Bylo slibováno, že bude plně funkční tři roky a mně se za půl roku rozbila. Byla jsem to opravdu nešťastná, protože jsem za tuto elektrokoloběžku dala patnáct tisíc korun a za půl roku už bylo po ní. Takže bohužel mi ani reklamaci neuznali, byla jsem z toho velice nešťastná a taky naštvaná, protože jsem přišla o koloběžku taky o peníze, kterých nemám opravdu dost. A jak jste na tom vy a technika? Někoho to dost zajímá, někdo v tom zase plave. Nemusí jít ale vždy o lenost, někoho to prostě jenom nebere.